Dostáváme se do poslední kapitoly našeho vyprávění o stroji Blériot. Dnes si budeme povídat o tom, jak tento stroj létá a jak se jej podařilo předvést na leteckém dnu ve Dvoře Králové nad Labem.
Povoláním advokát, srdcem pilot. Tak nějak lze charakterizovat Romana Kramaříka, který v sóle a s jednomotorovým pístovým strojem, jako první čech, obletěl Svět. Jaké byly reakce veřejnosti jsme si uvedli v minulém článku. Dnes si povíme o tom, jak jednotlivé etapy probíhaly, kudy vedly a necháme samotného Romana, aby nás provedl svou poutí...
Dnes budeme pokračovat v našem vyprávění o replice stroje Blériot, který se ve Dvoře Králové nad Labem po 106-ti letech pokusil pokořit smůlu, která provázela 2 nezdařené pokusy Ing. Jana Kašpara v roce 1911 a popíšeme si jeho další části.
Již tomu bude rok, co královédvoráci se zatajeným dechem sledovali, zda se podaří prolomit smůla, která provázela oba veřejné vzlety Ing. Jana Kašpara ve Dvoře Králové v roce 1911.
Létání, létání, létání. Člověk by skoro řekl, že ti piloti nebudou myslet na nic jiného. Většinou je to pravda. Avšak jsou i chvíle, kdy aviatik na zemi spočinouti musí a je čas "dělat body" do domácího bodování.
Člověk "aviatický" se nejprve učí létat "okolo boudy", aby si zvykl na nový pohled na svět. Poté se odvažuje dál na navigačních letech a zažívá pocit objevování jemu dosud neznámých končin. Z prvotního stresu se stává droga a chtěl by vidět a poznat víc. Letět dál a dál, až třeba i obletět svět.
Čas letí, avšak protože je venku stále pěkné počasí, tak člověk nemá vůbec snahu sednout a něco napsat, protože po létání je zralý do sebe akorát něco hodit a hurá na kutě. Prostě na to, abych psal více, málo prší. Leč pár novinek by tu bylo.
Mohlo by se zdát, že létání je výsadou toliko mužů, leč zkušenost nám napovídá, že tomu tak zdaleka není.
Člověk je tvor chybující a i pilot je také jen člověk. Jsme tak "vyrobeni" a je nutno s tím dopředu počítat. Vědomí toho, že v uvedeném pravidlu výjimky neexistují, je důvodem proč si piloti pravidelně procvičují jednotlivé postupy, aby neztratili důležité návyky potřebné pro včasné řešení nestandardních situací.
Je zima, venku sychravo a většina běžných letců je nucena doma za okny sledovat, kdy se to konečně vyčasí. Kromě čtení knih, což je činnost chvályhodná, lze také stavět. Kdo nemá garáž a v ní rozestavěný ultralight, ten alespoň modelaří, protože i manželky vědí, že kdo si hraje - nezlobí.
Že kniha lidi sbližuje, to již poznal nejeden náš čtenář. Dnes si povíme o dalším fenoménu, se kterým jsem sice mohl dopředu trochu počítat, ale který mne příjemně překvapil tím, že nastal.
Jelikož je mou zákonnou povinností dát zdarma po výtisku kromě Prahy i do knihoven v Olomouci a v Brně, tak jsem si naplánoval cestu spolu s tím, že se v jednotlivých místech setkám se svými budoucími čtenáři, kteří vyplnili rezervaci.
Plachtěním to v historii létání vlastně celé začalo a tak jej lze považovat za pra-disciplínu létání. I pilot motoráku, když mu "chcípne" motor, stává se - ač nerad - v mžiku plachtařem a parametry poláry aparátu, ve kterém právě sedí, dostávají se do středu jeho zájmu a od toho pak odvíjí svou další činnost. Znalost plachtění je tedy tou...
Patnáct minut poté, co jsme s "chudákem" řidičem, co si zapomněl vzít rudlík, ručně složili přes 500kg knížek, si již první čtenáři, co měli rezervaci, mohli listovat ve zbrusu nové knize popisující začátky, rozvoj i současnost "Létání na Královédvorsku".