Toyota Mirai - aneb - Jak jsem čistil v Praze vzduch

Využil jsem možnost účastnit se roadshow Toyota Beyond Zero, které pořádala firma Autobond Group sídlící v Praze Vysočanech. I když jsem to neplánoval, byla mi nabídnuta i zkušební jízda, což jako řidič, jsem nemohl odmítnout.

Toyota Mirai se kterou jsem se seznámil je již druhá generace v pořadí. Ta první vypadala mnohem více jako běžná Corolla pouze s doplněným vodíkovým článkem pod kapotou. U druhé generace si designéři vzali do parády i celkový vzhled vozu a je na co se dívat.

První dojem

Automobil má vcelku povedený design kterému vévodí 20ti palcová litá kola. Na přední masce by se dalo ještě zapracovat.

Pomalu splývající záď dává pocit, že tohle auto nebude pomalý lenoch. Je to klasický elektromobil, u kterého si elektrickou energii potřebnou pro provoz, vyrábíte "spalováním" vodíku v palivovém článku.

pozn. klasický hybrid má spalovací motor a ten svým výkonem vyrábí energii pro nabití baterie a pohon elektromotorů na kolech. I když spaluje benzin, tak tím, že pracuje na stálých otáčkách, jeho spotřeba je až o 30% nižší než u automobilu klasické benzinové konfigurace.

Pohled pod pokličku

Pod přední kapotou se skrývá palivový článek s řídicí jednotkou o výkonu 134kW, který pomocí 330 minireaktorů přetváří vodík na elektrickou energii a vodní páru.

Vodík je skladován ve třech nádržích pod tlakem 700 barů. Jedna je podélně v ose vozu a je schovaná ve středovém sloupku (proto je poměrně mohutný). Další je napříč pod zadními sedadly a třetí - nejmenší - je umístěna za opěradly zadních sedadel pod úrovní kufru. Zde je také elektromotor, který poskytuje náhon zadní nápravě - ano, je to "zadokolka". Celkový objem nádrží je 142 litrů a pojmou 5.6 kg vodíku, na který se dá dojet až 650 km.

Jak to celé funguje

Vodík z nádrží se čerpá do palivového článku, kde reaguje se vzdušným kyslíkem. Jelikož je k tomu třeba dokonale čistého vzduchu, tak atmosferický vzduch nasávaný z okolí nejprve prochází sérií filtrů, které z něj odstraní i ty nejjemnější částečky nečistot. Proto se v reklamních letácích zmiňují o záporných emisích, jelikož vzduch, který auto opouští je paradoxně čistší, než ten, které auto nasává. Jedinou "zplodinou" celého procesu je destilovaná voda. Je to zkrátka ekologické auto zaměřené na spotřebu a čistotu provozu.

Elektrická energie z palivového článku jde dílem do baterie, ale většina jde přímo do řídicí jednotky motoru a rovnou na kola vozu.

Vychytávky

Zpětné zrcátko ve voze si lze přepnout buď do módu display, který ocení mladší nezkušení řidiči, či jej nechat v klasickém odrazném módu, což naopak ocení starší řidiči, kteří mají problém zaostřit na krátkou vzdálenost.

Když jsme u zaostřování, nelze nezmínit head-up display (HUD). Je to něco, co se asi každému řidiči bude líbit. Celobarevný obraz se promítá přímo před řidiče lehce nad spodní hranu okna. Zobrazí se aktuální rychlost, rychlostní omezení (v případě překročení začne značka červeně poblikávat a šetří Vaše budoucí náklady za pokuty). Dále tu je vodorovný ukazatel ekonomičnosti jízdy, pomocí kterého si krásně "naladíte" nohu na plynu tak, abyste drželi ten správný režim. Výhodou HUD je, že nemusíte očima sjíždět na palubní desku (kde tyto informace jsou zobrazeny také), ale pohodlně se díváte do dálky a máte i přehled do kterého pruhu se řadit, protože HUD má integrovaný výstup z palubní navigace.

Nesmím zapomenout zmínit vnější zrcátka, která Vás sama upozorní, pokud se v zóně mrtvého úhlu nachází jiné vozidlo. Stalo se mi to při zkušební jízdě, kdy nás v souběžných pruzích předjíždělo jiné auto a zrcátko si toho "všimlo" a rozsvícením ikonky to signalizovalo.

Velikost kufru

Do kufru, který je o poznání menší než u hatchbagu (něco přes 200 litrů) dáte dvě menší tašky a je vyšito. Cestovní kufr by už byl nejspíše problém.

pozn. až se toto podaří zvládnout, tak by takovéto auto mohlo být ideální volbou pro vozidla taxislužby, která by si v Praze dotankovala dle potřeby (plánuje se vodíková čerpací stanice na Barrandově).

Auto které "čůrá"

Ano je to tak. Tím, že jedinou zplodinou procesu v tomto voze je destilovaná voda, která kondenzuje na palivovém článku, se plní nádržka, kterou čas od času můžeme vyprázdnit pomocí tlačítka "H2O", které je umístěno vlevo nahoře od volantu. Pod vozem vznikne malá loužička. Je to podobné jako když odkapává voda z klimatizační jednotky.

Kde tankovat

Toto je otázka přímo zapeklitá. V České republice zatím není žádná čerpací stanice na vodík. Ono to asi není žádná legrace mít pod kontrolou tlak 700 barů. Masivnějšímu rozšíření nyní opravdu chybí alespoň trochu rozvinutá infrastruktura čerpacích stanic. Nemám představu kolik taková tankovací souprava na vodík stojí, ale možná by se vyplatilo jich několik nainstalovat a přilákat klientelu, protože ta čistota provozu za to stojí. Prý se plánuje první čerpací stanice v Praze na Barrandově.

Na co si dát pozor

Když vodík hoří, jeho plamen není vidět v běžném spektru. Pokud bychom chtěli vodík hasit, potřebujeme termokameru, abychom viděli, kde přesně hoří.

Startujeme

Celý vůz se nastartuje tlačítkem "Start". Vše se rozsvítí a ... to je vše. Jinak ticho. Nic není slyšet. Člověk zvyklý na klasické "vžmmm" a kontrolu otáček je překvapen, že nejen že nic neslyší, ale i ten otáčkoměr v elektroautu prostě nenajdete. Levá noha nedělá vůbec nic a je "odložena" na "parkovací" podložce. Pravá noha sešlápne brzdu a pravou rukou voličem režimu krátce ťukneme do D - a vrátíme zpět. Uvolněním nohy z brzdového pedálu se auto začne měkce sunout kupředu.

Dojem z jízdy

Jízda a ovládání tohoto pětimetrového cvalíka je opravdu jako řízení korábu. Naštěstí mám Mondeo Combi, takže jsem zvyklý na dlouhou záď a větší šířku a většinu manévrů "sychruji" pomocí pohledu do zrcátek. V nich vidím, že i když jedeme po víceproudé komunikaci, tvoří se za námi nemalý "vláček" zvědavců. Možná i proto, že vůz který řídím, má registrační značku "H2O MIRAI". Dáme-li nohu z plynu, vůz - podle HUD - lehce rekuperuje, avšak razantně nebrzdí a krásně "plachtí". Celkově automobil působí plavným kultivovaným dojmem a i když to není vyložený sporťák, tak za jeho volantem jako řidič zaručeně netrpíte nedostatkem svižnosti.

Automobil hladce překonává nerovnosti Kolbenovy ulice. Dvoupedálový systém je silně návykový. Poměrně záhy si člověk vštípí do oka šířku vozu a hezky se držíme pravé krajnice.

Na Vysočanské odočíme vpravo - krátké snížení rychlosti na 30km/h z důvodu probíhajících prací a je před námi táhlé stoupání na Prosek. Zkouším sešlápnout - auto poměrně svižně vyráží (jednotka vydává lehký svistot podobný turbu ve spalovacím motoru) a jen hodně nerad dávám nohu z plynu, abychom v pravé zatáčce neztratili přilnavost a možná i nějaké ty body za rychlost.

Jsme na Proseku. Na světelné křižovatce chvilku postojíme a po odbočení směr Letňany ještě dáme přednost chodcům. A i chodci na přechodu zvědavě pokukují, co že jim to dává přednost. Máme "štěstí" na červenou vlnu, takže si alespoň procvičím rozjezdy s automatem. Cvak, zelená, a jsme s přehledem první na konci křižovatky. Chlapci za námi mají o čem přemýšlet. Na konci rovinky se řadíme vlevo a najíždíme na dálniční obchvat legálně si užít větší rychlosti.

Mám trošku problém se držet na uzdě, protože by bylo strašně jednoduché to zašlápnout a všem ujet. Ale držíme katolicky povolenou rychlost a já si užívám pozvolné klesání zpět do Vysočan. Jen vzpomínám, že "tady" bych podřazoval, aby se to nerozjíždělo, a už je tu poslední křižovatka, kterou projíždíme letmo, neb tam pro náš směr je jen "dej přednost" a nikomu nevadíme. Poslední sešlápnutí abych si užil ten pocit a už odbočujeme do areálu autosalonu Autobond Group. Doplouváne na úroveň parkovacího stání a nastává poslední chuťovka, zacouvání do "boxu".

Noha na brzdu, voličem R, a povolit brzdu. Lehounce se suneme vzad. Na zrcátka to dávám s přehledem a teprve až pak si všímám, že palubní monitor mi promítal celou situaci včetně naváděcích čar. I nezkušený řidič tohle musí zmáknout.

pozn. navíc tohle auto prý umí zaparkovat i samo, točí si volantem a vymanévruje vše potřebné

Tento pohyb malou rychlostí má obrovskou výhodu. Nohu nesundáte z brzdového pedálu takže neexistuje, že byste nedopatřením sešlápli plyn, nebo nestačili zabrzdit. Pedálem si regulujete rychlost posuvu a zrcátka dávají dostatečný přehled o situaci kolem vozu.

Volíme N-neutrál, a tlačítkem vypínáme. Vůz ještě chvíli bzučí a vrní, protože se ten 330ti lamelový "chlapík" vpředu musí také trochu chladit, a pak nadobro usíná.

Co říci závěrem? 

Toyota Mirai je limuzína, kterou je nutno chápat jako technologický demonstrátor. Je to vedle benzínem poháněných agregátů v hybridech další možnost, jak na palubě získat elektrickou energii. Další možností pak může být jaderný palivový článek či článek využívající jaderné fůze, ale to jsme již hodně v budoucnosti.

Historie nám již ukázala, že s novými možnostmi materiálů a technologií se budou jednotlivé agregáty zmenšovat a nebudou již zabírat prostor pro užitečný náklad. Čas ukáže, jak dlouhá to bude pouť, ale jak praví jedno přísloví:

"I na té sebedelší cestě musíte učinit ten první krok." 

... a tím Toyota Mirai bezesporu je.

Test automobilu - shodou okolností téhož, se kterým jsem jel