Odešla legenda RAF
![](https://2d59310f11.clvaw-cdnwnd.com/1f86e8f98a43febba6614c5f8e1af379/200000260-4dc9e4ec93/titul.jpg?ph=2d59310f11)
Původně měl být námořníkem, ale osud jej zavál (a německá ponorka potopila) do Anglie v době 2. světové války a tak se z něj stal letec.
Jako pilot RAF s Wellingtonem létal z afrického pobřeží nálety na okupovanou Evropu. Létal skoro na všem co tenkrát mělo křídla. Při jednom z návratů museli pro poruchu motoru sednout na Maltě a ve vojenských záznamech se k tomu okamžiku datují údaje "KIA" (Killed In Action - zabit v boji), což byl naštěstí jen úřední omyl. Od té doby však jakoby si jej "kmotřička" škrtla ze seznamu.
![](https://2d59310f11.clvaw-cdnwnd.com/1f86e8f98a43febba6614c5f8e1af379/200000043-797bc7a79a/Robert1.jpg?ph=2d59310f11)
Historické prameny uvádějí svědectví vojáků ze zákopů, že bez ohledu na osobní bezpečnost se s letounem vracel a kontroloval, zda nepřátelské kulometné hnízdo je doopravdy umlčeno.
Při náletech po shození bomb nedělal - na rozdíl od ostatních - levou zatáčku, aby viděl, zda se trefili, ale točil "přes ruku" shodně na stranu co byli doprovodní stihači, kam nepřátelská protiletadlová palba nesměřovala. Takové "finty" mu umožnily přežít válečné nástrahy a dožít se konce války. Po válce začal létat i vrtulníky a má na svém kontě celkem 20 tisíc letových hodin.
Seznámil jsem se s ním, když mu táhlo na 90. Vysoký, vypadal na 70 a "pálilo" mu to jako padesátníkovi. Dalo se s ním mluvit naprosto úplně o všem - létání, ženách i politice.
![](https://2d59310f11.clvaw-cdnwnd.com/1f86e8f98a43febba6614c5f8e1af379/200000257-6d10c6e094/sim.jpg?ph=2d59310f11)
Zalétali jsme si spolu na simulátoru pod dohledem Sira Jiřího Kobrle.
V 90ti letech - tedy ve věku, kdy jeho vrstevníci chodí k lékaři pro recepty a pilule - úspěšně prošel prohlídkou na ÚLZ (Ústav Leteckého Zdravotnictví) a získal platné osvědčení zdravotní způsobilosti II. třídy. Dle jeho slov dosud nezažil lékařskou prohlídku takového rozsahu a důkladnosti.
Když mu bylo 92, "dali" jsme si pár okruhů na C-152 v Jaroměři a i když by se dalo diskutovat o tom, kdo se od koho měl víc co učit, byl to papírově můj nejstarší a zároveň i nejváženější žák.
Naše letecká skotačení skončila, když se s ženou Ingelou odstěhovali do Švédska. Hovory přes Skype měly vždy minimálně hodinu, a pořád byla spousta témat k povídání.
S Robertem se člověk nenudil. Těšil jsem se, že se s ním uvidím, až bude příští rok na podzim slavit 100. O to více mne překvapila a zaskočila zpráva, že Robert Lavack v sobotu 10.8.2019 zemřel. Nepočítal jsem s tím. Ano prostě nepočítal - ne u Roberta, který měl v plánu dožít se alespoň 107, aby překonal nejstaršího člena RAF a měl k tomu vskutku dobře "našlápnuto". Jeho elán a vitalitu bych chtěl mít.
![](https://2d59310f11.clvaw-cdnwnd.com/1f86e8f98a43febba6614c5f8e1af379/200000258-4bda84cd06/rob_lub.jpg?ph=2d59310f11)
Roberte, asi nebudu sám, komu budeš chybět.