Jak mi klekla stará

V dnešním povídání se zamyslíme nad tím, že je opravdu občas dobré se zdravě naštvat, a dokázat si, že člověk ne nadarmo studoval technickou školu, než aby kvůli jedné polámané prkotině kupoval celou věc novou. Tušíte správně, řeč bude o automatické pračce.

Již delší dobu mne drásal zvuk, který se linul z koupelny, když náš bílý mazlíček pral to co jsme za týden stačili ušpinit. A co teprve, když došlo na závěrečné odstřeďování. To bylo jako když se válcuje plech. Co bylo příčinou? Opotřebená ložiska. Po 5-ti letech šla do háje. A jak že se to pozná? Vezmete za horní okraj bubnu a pokud se vám jej podaří nadzdvihnout, aniž by si toho vana - ve které má bez vůlí pevně sedět - "všimla", tak je to jasné. Vůle by tam neměla být žádná a u mne to dělalo více než 5mm. Tenhle "vakl" stačil k tomu, že člověk málem neslyšel vlastního slova, když drobeček od AEG pracoval.

Záruka už dávno vypršela a tak jsem zkusil cestu nejmenšího odporu a volal servis, co že by to stálo? Jedni mi nabídli úplnou výměnu celého bubnu i s vanou za nový, což s prací se rovnalo ceně nové levnější pračky. Jinde mi nabídli, že mi ložiska sice vymění, ale jelikož je to práce pro vraha, tak si to nechají zaplatit.

"Tohle přece není žádná raketová věda", říkám si. Je to poměrně jednoduchý stroj, který když se citlivě rozebere, tak zase půjde obráceným pořadím úkonů opět složit. Nač bych měl platit někomu za to, že udělá celou řadu jednoduchých úkonů, které jsem přeci schopen vykonat sám. A tak jsem "gůglil" a "jůtjůboval" až mi bylo úplně jasné jak se do té konzervy leze a co se oddělá dřív a co potom.

pozn. fakt to není nic složitého, ale pro jistotu jsem si všechno fotil, abych věděl, co kde a jak bylo a hlavně u konektorů, v jakém pořadí a kde byly zapojeny. Znáte to, když se to rozdělává je vše jasné, ale při sestavování se mohou vyskytnout docela logicky vypadající varianty, ovšem jen jedna je ta správná.

Rozebrání

A tak jsem se do toho vrhl a šlo to poměrně hladce. Krok číslo jedna - odpojit od elektrické zásuvky a od přívodu vody.

Pračka byla uvnitř opravdu jako nová. Tedy až na ta "perníková" ložiska, která stačila rzí zaneřádit vše pod sebou. To však šlo otřít hadříkem nebo odrezovačem.

Je potřeba se i obrnit trpělivostí a počítat s tím, že takový - byť jednoduchý - stroj, vytváří několik konstruktérů, kteří spolu samozřejmě vůbec nemluví a tak jsou schopni tam "nasekat" vedle sebe vruty se šetihrannou hlavou o třech různých velikostech a dvou různých délkách a přitom se pokaždé jednalo o jednoduché připevnění plastového krytu ke kovovému rámu. No to by člověk brečel. Furt měníte bity ve šroubováku. Dokonce tam bylo pár "exotů" s vnitřním imbusem. To jako aby se již zčásti znavený laik zarazil, zvedl tlapky a dal ruce od toho, protože mu došlo nářadí a trpělivost. Nene vážení, tak lehce mne teda nedostanete.

A tak jsem šrouboval a odkrytovával.

Vyplatí se vruty dát opět do míst (na jednu-dvě otočky rukou), kde původně byly, aby člověk pak nemusel "špekulovat" kde ten či onen vlastně původně byl.

Vyvažovací betony jsou kapitola sama pro sebe. Jsou poměrně pevně ukotvené a tak ke slovu přichází větší kalibr imbusu a zase to jde. Nemusím zdůrazňovat, že přední beton má vruty s vnitřním imbusem a horní beton je upevněn trojicí vrutů se šetihrannou hlavou - no už si zvykám.

Sejmutím závaží se pračka stává lehčí a lehčí a jde s ní dobře manipulovat, aby se člověk dobře dostal i na obtížněji dostupná místa. Takovým jsou např. tlumiče. Naše "pradlenka" má tři. Zajištěné plastovými čepy se západkou. Takže do hasáku chytnout hlavu čepu a snažit se pootočit tak, abych nahmátl tu pojistku.

pozn. našel jsem i fígl, jak ji odblokovat. Vezme se očkový (prstýnkový) klíč o velikosti, aby padnul zezadu přesně na ten kolík, a trochu se pootočí, aby jedním z výstupků zatlačil tu pojistku. Je to poměrně rychlé, ale pracujeme ve stísněném prostoru, ruce dvakrát zalomené. Musí se nejdřív myslet, pak konat, nebo se nevejdete.

Gumové hadice pro napouštění a vypouštění vody, jsou chyceny vodní páskou - ano, hádáte správně, jedna je strunová, druhá pásková, i když na obou místech by se v pohodě vešla plochá pásková klasika.

Řemen je velmi zachovalý a doporučuji si vyfotit, na které drážce motoru byl nasazen, aby po smontování na řemenici nedělal neplechu. Motor je upevněn vespod vany. Je uchycen čtyřmi vruty - přístup jak k penězům, ale když vám někdo podrží vanu v rovině, tak to jde. S výhodou využijete nástavec s kardankou, protože vzdálenost mezi přírubami je přesně na délku šroubováku.

Odstrojená vana nakonec zůstane viset na dvou pružinách. Jejich vyháknutím celou vanu osvobodíte a můžete ji předkem vysunout ven.

Model pračky, který jsem rozebíral měl jedno překvapení. Vana není šroubovaná ze dvou půlek, jako byl náš předchozí nebožtík, co vydržel 14let, nýbrž je to pečlivě svařeno. No to je gól, protože jsem počítal se šroubama. Na Internetu se sice dá najít návod jak to "fiknout" rozbruškou (ruský šikula si cestu najde), a vytvořit otvory po cca 5cm, a v podstatě z vařené vany vyrobit montovanou, kterou pak již kdykoli rozšroubujete a ložiska si vyměníte. Jednak mne odrazuje ten bordel, co by z toho byl a pak hlavně čím to zatěsnit tak, aby to fungovalo i po několika letech za teplot 40-95°C a při působení prací chemie.

Výměna ložisek

Netěsnící vanu jsem nechtěl riskovat a tak jsem opět gůglil, až vygůglil firmu, která v Ostravě dělá přesně co jsem potřeboval a se zárukou 5let. Vanu říznou mimo místo slepení, rozeberou, případné vady osy opraví, nasadí nová ložiska, která si nechávají na zakázku dělat, celé promažou tukem odolným proti pracím práškům a zatěsní dvojbřitými gufery. Dokonce Vám pošlou i krabici včetně výstelky, aby se vana při přepravě nepoškodila. A je to cvalík, váží bezmála 20kg.

V pátek to odešlo, v pondělí to měli na dílně, odpoledne už mi pípla SMS, že mi v úterý ráno přijde zásilka s dobírkou. Suma sumárum to celé za necelých 1.500,- CZK.

Zatímco vana cestovala po republice, zbytek rodiny měl za úkol dokonale vyčistit šasí pračky od rzi. Odrezovač bez oplachu je dobrý pomocník. Gumové díly měly zevnitř nános vodního kamene. Ten se nejlépe odstraní jedlou sodou. Zrovna jsme měli pytlíček (tuším na pečení) a tak byl zkonfiskován pro dobročinné účely. Stačí navlhčit kartáček na zuby, konce štětin oválet v prášku a směsí lehce potřít nános. Vyčkáte minutu dvě, a setřete kapesníčkem. Postup případně opakujete. Jde to jako po másle a vnitřek hadic i čelního límce pračky je opět jako nový.

V úterý jsem v práci převzal bednu jako kráva - typickou "dvouchlapovku" a šup s ní do auta. Vešla se do kombíku akorát.

opravená a svařená vana

Ještě než budete dávat vanu zpět, je dobré vyzkoušet tlumiče, zda při vysouvání/zasouvání kladou patřičně velký odpor - což by měly. Pokud se dokonce vlastní vahou zasouvají, již netlumí a je třeba je vyměnit.

Pračku jsme s naším Kubou měli pokupě docela rychle. Ta fotodokumentace byla dobrým pomocníkem i vodítkem. V podstatě takový checklist.

Potíže

Po sestavení jsme připojili hadici s vodou a nakonec do elektrické sítě. Testovací odstředění bez prádla vypadá slibně. Dáváme tedy vyprat zkušebně pár hadrů, které můžeme obětovat. Opět to vypadá dobře až dokud pračka nezačne odstřeďovat na maximální otáčky. Vypadá to, že se rozloží na prvočinitele, jak vibruje. Raději vypínáme a ukončujeme test. Po odkrytování dokonce zjišťujeme vodu "v podpalubí". No to je průser.

Hlavou se mi honí nejrůznější scénáře, a vůbec se mi nechce pomyslet, že to budu znova celé rozebírat a posílat buben na přetěsnění. Šrotí mi to všemi směry jako v kompjůtru avšak jelikož je již poměrně pozdní hodina, nakonec prostě vytíráme pračku do sucha a já usedám k Internetu a studuji, co by mohlo způsobovat ty vibrace.

Řešení

V noci spím nevalně a pořád mi vrtá hlavou, co a odkud to může téct. Na ložiska to nevypadalo, i když i tam kapka byla, ale spíše ve spáře plastu - aby tak byla štíplá vana. Celá středa v práci stojí za starou bačkoru a úderem padla hurá domů a budeme troubleshootovat.

Na Internetu jsem našel, že i drobná vůle vyvažovacích betonů může způsobovat šílené "tance". Zkouším přední, ten sedí jako přibitý. Zkouším horní a ... heuréka ... je tam vůle - sice jen tak pár desetin, ale je. Vruty, kterými je horní beton opatřen, mají opravdu velký odpor při utahování, ale jdou ještě trochu dotahnout. Nastavuji si klíč ještě plochým, abych měl větší páku, a jde to. Zkouším znovu zabrat za beton, a sedí ani se nehne. Tak to bychom měli jednu věc. Ale co s tou vodou?

Pod celou vanu rozmisťujeme papírové kapesníčky - takové ty, co je na nich vidět každá kapka - necháváme pračku bez zadního i vrchního krytu a testujeme odstředění. Pračka spokojeně vrní a již je i vidět první kapky, které se sunou po vaně. Tak odkud? Ložisko to není - sláva, už to mám. Hadice přívodu vody do bubnu má strunovou vodní pásku a jak jsem ji nasazoval na přírubu, zadní část se pokrčila, skřípla a vytvořila skulinu, kterou voda při napouštění unikala. Hurá - nemusím to celé rozebírat! Jen stačí povolit tu vodní "pásku", hadici tentokrát nasazuji pořádně, třikrát kontroluji a pak teprve utahuji. Vše sedí jak má. Vytíráme všechnu vodu co kde vidíme, abychom neměli falešné poplachy a spouštíme ždímání znovu a tentokrát s několika kusy prádla, aby tam něco bylo a otestovali jsme i ty betony.

Úspěch

Pračka napouští vodu, nikde ani kapka - to vypadá dobře. Přichází fáze odstřeďování na maximálních otáčkách - mašinka sedí jako přibitá, vana mírně vibruje, ale to musí - jede na 1.200 otáček - no prostě paráda.

A hluk? Ten šum svistu snad nedá se nazvati hlukem, to šepot květin jest. Tak to vypadá, že jsme na to kápli. Pro jistotu ještě zkusíme normální prací cyklus i s topením, abychom otestovali vše, co vyzkoušet lze. Ale i po testovacím praní je všude sucho, dokonce tím, jak se tam topilo, se všechny vlhké papírky vysušily. Takže úspěch. Nasazujeme zadní a vrchní kryt a předáváme mazlíka šéfové domácnosti.

Co říci s odstupem času? Pračku se nám podařilo omladit z 5ti tak na půl roku, celkem nás to stálo 1.500,- za nová ložiska a trochu toho času při rozebrání a složení. Když pračka pere, tak v podstatě nevnímám, že se tak děje.

Doufám, že nová ložiska vydrží více než ta perníková původní, ale pokud se to kdykoli v budoucnu zase podělá, jsem připraven to řešit stejným způsobem.

pacient po úspěšné akci