Mise Okřídlený Lev

13.08.2018

Člověk "aviatický" se nejprve učí létat "okolo boudy", aby si zvykl na nový pohled na svět. Poté se odvažuje dál na navigačních letech a zažívá pocit objevování jemu dosud neznámých končin. Z prvotního stresu se stává droga a chtěl by vidět a poznat víc. Letět dál a dál, až třeba i obletět svět.

Myšlenka obletět svět není nijak nová. Historie zná množství odvážlivců, kteří se pustili na nelehkou pouť a byli ochotni zdolat nejednu překážku. My si dnes povíme o člověku, který je - právě v době publikování tohoto článku - na té své cestě kolem světa. Je jím Roman Kramařík, sympatický pilot, který se svou Cessnou P210N odstartoval dne 25. 7. 2018 z letiště Točná (jih Prahy) na více než 47.000 km dlouhou pouť.

O co jde

Sám Roman Kramařík o svém záměru napsal: 


3 oceány    3 kontinenty    30 dnů     47.000 km

Obletět svět sám v malém letadle je docela bláznivý nápad. Pokud ale o něčem takovém sníte v podstatě celý život, dospějete do bodu, kdy se o to musíte alespoň pokusit. Symbolicky právě v roce, kdy si připomínáme 100 let od založení Československa.

Kdy jindy vzdát hold československému letectví?

Kdy jindy si připomenout, že máme být na co hrdí?

Kdy jindy vzpomenout, že 100 let od založení našeho státu nejsou jen nešťastné "osmičkové" roky 1938, 1948 nebo 1968, ale také spousta příběhů a zapomenutých osobností, jejichž osudy stojí zato připomenout?

Proto stojí za to se o tento jedinečný zápis do historie českého a československého letectví pokusit.


O celém projektu pojednává jednak stránka

a pak jeho profil na Facebooku

Reakce veřejnosti

Stručně řečeno v celé šíři spektra. Je jasné, že když "pustíte do světa" zprávu, že chcete obletět svět v jednomotoráku a navíc úplně sám, většina národa si řekne: "Jó tak super", avšak většina pilotů si začne myslet, že se tu někdo asi zbláznil, a že to nejspíš nebude myšleno vážně. Jenže již při pohledu druhém musí být aviatikovi jasné, že ono to myšleno vážně být musí. Totiž proto, aby to mělo šanci na úspěch. V opačném případě by to byl hazard a na to pan Roman opravdu nevypadá - soudě dle důkladnosti přípravy i jeho videoreportáží.


On totiž žádný pilot se zrovna nechce rovnou zabít, a je především na něm, jak ošetří známá rizika a do jaké míry se připraví na ta potenciální a nečekaná. Mimo jiné si Roman Kramařík v rámci příprav pronajal plavecký bazén (kde trénují profesionální záchranáři), aby si tam mohl v relativním klidu vyzkoušet záchranné prostředky, které - doufejme - nebude potřebovat, ale jak víme, kdo je připraven, nebývá překvapen.


pozn. ruku na srdce, kdo z těch co již přeletěli Atlantik v jednomotoráku, jste si předem vyzkoušeli v bazénu nafouknutí záchranného člunu? Přiznám bez mučení, já osobně jsem si nezaplaval s vestou v bazénu před tím, než jsem letěl přes kanál do Anglie. Ano měřítka jsou jiná, ale principy, ty zůstávají.

Projekt

Řečeno zkrátka, je to projekt jako hrom a je třeba mít jej velmi pečlivě naplánovaný, aby míra výsledného rizika a nejistot nepřekročila únosnou mez. Zcela jistě doba příprav výrazně převýšila celkovou plánovanou dobu letu, která činí 200 hodin.

Letecká "obec" se i tak rozděluje na několik táborů od nadšených fanouškú, přes pochybovače a rejpaly až po absolutní skeptiky. Proč letí sám? Proč ne v letadle české výroby? Proč ne ve dvoumotoráku? Proč zrovna tamtudy a ne jinudy? Vždyť spadne do moře...

Ano, sedíte-li v jednomotoráku letícím nad rozsáhlou vodní plochou, jste opravdu rádi za každou loď, kterou máte na "dokluz". Toho zvláštního "stínu" se nezbavíte dokud není vidět pobřeží. Ano, je to jen stroj a může se porouchat - s tím se musí předem počítat a být připraven takovou situaci řešit a nést následky, pokud se tak opravdu stane. Na jednu stranu nepokusit se je osudné, a na druhou ... snad raději nedomýšlet, ale tyto úvahy si náš hrdina jistě absolvoval také, jelikož se jej přímo týkají. Velká dávka štěstí v tomto podniku bude více než nutná - na tom se asi shodnou všichni.

Většinou prvotní nápad je jen počátek a vlastní konečné provedení bývá mnohdy klikatější a v mnohém odlišné od verze, kterou si člověk původně plánoval. Je to dáno možnostmi, které pro danou akci máte v té určité chvíli k dispozici.

  • Z organizačního hlediska prostě letíte tam, kde se Vám do určitého termínu podařilo získat potřebná povolení a míru zabezpečení.
  • Zhodnotíte si možnosti opravy/servisu po trase letu a jak se Vám budou objednávat náhradní díly na Cessnu či opravu něčeho jiného.
  • Kolik to během letu "sežere"? Zde je třeba myslet nejen na palivo a olej, ale také na poplatky (přistávací, parkovací, údržba/opravy, ubytování, víza/povolení, skladování/doprava, atd.).
  • Zvážit co finančně zvládnu sám a co již musí jít od sponzorů.

Pozorný čtenář si již uvědomuje, že těch cyklů a do nich vnořených smyček je poměrně dost a pokud se něco na vyšší úrovni změní, je třeba "projet" všechno uvnitř znova a opět správně a bez chyb. Projekt je dílem celého týmu lidí a Roman je v tomto smyslu "jen" špička ledovce Je toho hodně a nesmí se na nic zapomenout, jinak by to mohla být stopka pro zdárný průběh celé akce. Stačí jeden úředník, který nenajde ten "svůj" papír, a minimálně průšvih ve formě několikahodinového zdržení je na světě.

Proč o tom píšu

Celý tento podnik mi velmi připomíná dobu těsně po revoluci, kdy se otevřely hranice a my nesměle pokukovali přes ně a nevěděli, jak se tam letí, protože jsme byli zvyklí létat podle úplně jiných regulí, ze kterých mimochodem šla hlava kolem zase těm, co se přiletěli přes ty hranice podívat k nám - např. létání do 100m AGL max - o tom si u piva vyprávějí dodnes.

Snad proto, že člověk nebyl línej pomoci tak se mi podařilo získat kontakty a informace, které mi pak umožnily provést lety do západní Evropy bez toho, abychom se ocitli na formulářích hlášení incidentů. Pro spoustu lidí to tehdy bylo nemyslitelné, něco jako sci-fi, skeptici nás odrazovali, jiní si dělali legrácky, ale opravdu to bylo jen a jen o tom být schopen dát si dohromady informace potřebné pro let a nenechat se vykolejit částečným nezdarem.

Tehdy ještě nebyl Internet, takže jsem byl pečenej/vařenej na pražském NOTOFu, FAXoval jsem o stošest a občas i volal, protože ten FAX někomu prostě zůstal ležet na stole (v tomto ohledu se nic nezměnilo). Tak se podařilo několikrát zdolat Anglii, jednou Lošinj, úplné zatmění Slunce ve Siofoku i "exotický" Užgorod (podrobněji v knize Létání na Královédvorsku). Dnes již se do těchto končin létá běžně a pokud si dnes vzpomenete, že potřebujete zítra letět, nic tomu nebrání - aktuální informace jsou k dispozici on-line - tomu se říká pokrok.

Trasa letu Okřídleného lva

Český aviatik plánuje letět přes jih Evropy, Arabský poloostrov, Indický oceán, Indii, Thajsko, Japonsko, Marshallovy ostrovy v Tichém oceánu, Spojené státy, Atlantický oceán a západní Evropu.

Zde můžete sledovat již odletěné úseky:

https://www.google.com/maps/d


Kde je nyní

Sledovat let Romana Kramaříka můžete na následujícím odkazu

https://bit.ly/FOLLOW_OK-TGM


... přesnou aktuální polohu - pokud budete mít štěstí a zrovna poletí - naleznete zde

https://www.flightradar24.com/data/aircraft/ok-tgm


Jak jest patrno ze záznamů, letová hladina během přeletů je zpravidla FL150. Pilot využívá toho, že má výkonný stroj s přetlakovou kabinou a zatahovacím podvozkem, což mu umožňuje udržovat traťovou rychlost mezi 150-160 kt (cca 280-300 km/hod). Letí sám, takže se odpočívá až na zemi po vyřízení "papírů". Přelety přes vodní plochy oceánů budou ty nejnáročnější.

Odměnou za nepohodlí je výhled, který za to opravdu stojí ...

Závěrem

Je spousta lidí, kteří sní o tom, že obletí svět, je méně těch, kteří by to mohli zkusit avšak jen zlomek z nich se o to doopravdy pokusí. Jeden z nich právě nyní překonává vzdušný prostor nad Thajskem a plní si svůj sen.

Přejme tedy našemu krajanovi štěstí na dobrý vítr, spolehlivou techniku a shovívavé úředníky. Ten zbytek je pak již jen a jen na něm.


Mnoho zdaru Romane!


fotografie v článku jsou použity z FB Mise Okřídlený lev