Blériot

Již tomu bude rok, co Královédvoráci se zatajeným dechem sledovali, zda se podaří prolomit smůla, která provázela oba veřejné vzlety Ing. Jana Kašpara ve Dvoře Králové v roce 1911.

Na podzim onoho roku byly tenkrát učiněny dva pokusy o veřejný vzlet, ale bohužel oba neúspěšné a tak se Dvůr Králové zapsal do paměti Jana Kašpara jako město, kde se nedařilo. 

My se v celé sérii článků podíváme na tento stroj trochu podrobněji a zblízka, probereme jednotlivé jeho části a uvedeme si i zajímavosti, u kterých si člověk řekne: "No jasně", teprve když si uvědomí všechny souvislosti, které to obnáší.

Zkrátka jelikož se jedná o stroj pro nějž byl Dvůr Králové přímo pověstným mementem, trochu se s ním seznámíme abychom pochopili, že on to ten Kašpar s ním zase neměl tak jednoduché. 

Základní technické údaje

Letoun Kašpar JK systém Blériot XI

• jednosedadlový jednomotorový jednoplošník s klasickými ocasními plochami
  
• motor kapalinou chlazený čtyřválec Austro-Daimler o výkonu 70 k
  
• rozpětí křídel 928 cm
  
• délka 834 cm
  
• prázdná hmotnost 325 kg
  
• rychlost do 100 km/h
  

Toť suchý výčet faktů. 

Podívejme se nyní na jednotlivé prvky tohoto aparátu poněkud blíže. Poslouží nám k tomu i fotografie, které byly pořízeny při 3. pokusu o vzlet repliky Blériotu na leteckém dnu ve Dvoře Králové n/L v roce 2017.

Trup

Tělo létacího stroje tvoří dřevěný trup příhradové konstrukce, jehož jednotlivá "okna" jsou ještě pro zvýšení tuhosti zpevněna lany do kříže (tzv. zavětrování). Zejména po tvrdším přistání bývalo nutností všechna tato lana zkontrolovat a dotahnout, jelikož se jednotlivé části tím nárazem povolily. Přední část trupu je potažena, zadní ponechána bez potahu.

V prostoru mezi křídly je místo pro pilota, který celou horní polovinou těla jest vystaven náporu větru od točící se vrtule. 

pozn. ano, v horkých letních dnech by to mohlo mít jistou výhodu, ale většinou je tam prý docela "kosa". 

Před pilotním prostorem je umístěna palivová nádrž a dřevěné motorové lože s pohonnou jednotkou. Motorovou přepážku byste tu marně hledali (mimochodem, její absence byla jednou z připomínek při stavbě této repliky - inspektorům nedošlo, že tento stroj byl vystavěn v době, kdy ještě požární přepážky nebyly). Ono to má i svůj praktický význam - protože i trupem vane "průvan" od vrtule, tak to má o trochu menší odpor, než kdyby tam byla neprostupná deska.

Svislé ocasní plochy

Směrovka je plovoucí a vychyluje se jako celek podle toho, jak pilot vyšlapuje pedály nožního řízení. Celodřevěný rám je potažen plátnem.

Vodorovné ocasní plochy

Výškové kormidlo má pevnou střední část - stabilizátor, který je připevněn k trupu, a pohyblivé konce - tzv. plovoucí výškovka, které pilot ovládá řídící pákou. Přenos sil od řídící páky je pomocí lan, a ta jsou připevněna k trubkce, která příčně prochází uvnitř stabilizátoru. Na koncích oné trubky je pak připevněna plovoucí výškovka.

Jest viděti, že tvar a konstrukční řešení vodorovné ocasní plochy se liší od toho, které měl Ing. Jan Kašpar na svém létacím stroji při svých pokusech ve Dvoře Králové. Konstrukčních variant (nejen výškovky) bylo u tohoto typu několik. Avšak budiž řečeno na obranu novodobých konstruktérů/stavitelů, že toto "replikované" řešení skýtá lepší šanci na ovladatelnost a řiditelnost, jelikož pohyblivé části výškovky se nacházejí až na koncích pevného stabilizátoru, tj. mimo úplav.

Kašparova konfigurace výškového kormidla - viz. snímek z havárie na Příčce v roce 1911 - byla trojůhelníkového tvaru a téměř celá se nacházela v oblasti úplavu za motorem a vlastním aviatikem, takže měla nejspíše nevalnou účinnost. I to mohlo být spolupůsobícím faktorem neúspěchů při pokusech o vzlet ve Dvoře. Pokud se totiž letoun dostal do vzdušného poryvu a aviatik měl neprodleně zasáhnout podélným řízením (výškovkou), která byla málo účinná, mohlo snadno dojít k překročení kritického úhlu náběhu se všemi důsledky z toho plynoucími. Ale to si probereme v dalších dílech.

konec první části - další pokračování příště

Chtěli byste se dozvědět více o Ing. Janu Kašparovi a jeho pokusech o veřejný vzlet ve Dvoře Králové nad Labem?

Zajímalo by Vás, co vše bylo třeba tenkrát v roce 1911 zajistit a jaká povolení a kdo musel vydat? Kdo se musel za celou akci zaručit a finančně ji zaštítit?  

Podařilo se nám dát dohromady kompletní soubor dobových dokumentů, dopisů a protokolů (s příslušnými razítky a kolky), které se k těmto událostem vztahují. Dozvídáme se z nich ty nejpodrobnější informace ohledně plánovaných leteckých produkcí Ing. Kašpara na Královédvorsku (a třeba i to, že i C.K. úředník je jen člověk chybující).

Pokud byste si je rádi prostudovali, máme pro Vás dobrou zprávu: tento soubor tvoří jednu z kapitol knihy "Létání na Královédvorsku", která vyšla loni na podzim a je k dostání buď přímo u autora, nebo v městském informačním centru na náměstí u radnice či v knihkupectví U Veselých ve Dvoře Králové nad Labem.