Rallye Morava, aneb knihy a víno se dají kombinovat v jakémkoli poměru

16.11.2017

Jelikož je mou zákonnou povinností dát zdarma po výtisku kromě Prahy i do knihoven v Olomouci a v Brně, tak jsem si naplánoval cestu spolu s tím, že se v jednotlivých místech setkám se svými budoucími čtenáři, kteří vyplnili rezervaci.

10.11. jsem vyrazil a po předání v Olomouci následovalo velmi příjemné setkání s docentem V. Hrabalem v Rousínově. Byla zima a sychravo, už bych také něco slupnul a bylo to právě díky jeho skvělé znalosti místních gastronomických poměrů, že jsem okusil pohostinnost Motorestu Bonaparte, kde přede mnou - krom objednávky - přistál i džbánek se škvarkama a chleba. No to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Škvarky jsem zalil horkou česnečkou s opečeným chlebem a guláš byl také znamenitý. Rychlost obsluhy nad očekávání vysoká. Prostě Morava mne vítala velmi vlídně, když už to počasí bylo typicky listopadové.

V Brně jsme na půdě místní vědecké knihovny zavzpomínali s pamětníkem L.Nývltem na léta, kdy ještě mohl létat a létal právě ve Dvoře. Nebylo pochyb, že kniha bude v dobrých rukou.

Z Brna to byl již jen skok do Velkých Pavlovic, kde jsem měl sjednán nocleh a hlavně návštěvu u kamaráda vinaře Jaroslava Buchty. Večer proběhl na volné téma ve jménu vzájemného představování co se nám oběma podařilo, takže se mluvilo o létání i o víně.

Pár slov o Jaroslavovi

Jaroslav je na snímku uprostřed. Kdybyste měli pocit, že nemá dlaně, tak se Vám to opravdu nezdá. Vlivem úrazu byl osudem postaven před hotovou věc, ale nenechal se poslat do kolen a svou houževnatostí se s nepřízní osudu popral a to vskutku úspěšně. Vede vinařství (www.vinobuchtovi.cz), kde vykonává všechny práce s tím spojené. Jezdí na traktoru i v autě (bez úprav). Létá s RC modely letadel a dokonce se zkouší učit létat na ultralightu. Je náročný jak k sobě tak i k okolí a na kvalitě vína je to hodně znát.

Další hosté

Abychom na koštování nebyli sami, přizvali jsme si kamaráda Ivo Otáhala (na FB jako "SDjedna Minisport") s manželkou. Ivo si objednal hned několik knížek. Zabývá se stavbou celodřevěných ultralehkých letadel (SD-1 a SD-2 - blíže na http://www.sdplanes.com).

Měl jsem možnost sedět v obou exemplářích a mohu říci, že je to stroj vhodný i pro urostlého aviatika zvícího rozměrů hráče košíkové. Ve dvoumístné verzi (sedí se vedle sebe), je dostatek prostoru jak pro delší nohy tak i širší ramena.

Jak večer plynul, ve sklepě se postupně sešla celá Jaroslavova rodina.

Co se vín týče, bylo vskutku co hodnotit.

Začali jsme bílými:

  • Sauvignon PS
  • Svatovavřinecké klaret PS
  • Rulandské šedé PS - víno, které je vhodné k mlsání za dlouhých večerů.
  • Chardonnay PS - víno šampion
  • Na vinohradu je to růžové, ve sklenici bílé, a v názvu červené ... co je to? Ano Tramín červený. Ochutnali jsme výběr z hroznů a bylo to jako vrátit čas zpět do léta s vůní rozkvetlých luk a směsicí harmonických chutí šťavnatého ovoce. No co Vám budu vykládat - nebe v hubě.

Přehlídku vín jsme doplnili i o reprezentanty červených:

  • Svatovavřinecké PS
  • Dornfelder PS - obojí červená klasika - spíše sušší
  • Na závěr si pro nás Jaroslav připravil překvapení - ochutnávku panenského vína. Jednalo se o zcela novou odrůdu Agni, která vznikla spoluprací šlechtitelů ze šlechtitelských stanic ve Velkých Pavlovicích a v Perné - křížením odrůd André x Irsai Oliver. Výsledkem je skvostné víno s překvapivě nádhernou vůní (jaké známe u bílých vín), které si zachovalo chuťové parametry vín červených. Shodli jsme se, že o této odrůdě zcela jistě ještě uslyšíme.

Byla to všechno krásná vína a bylo vidět, že dostávají co potřebují a réva se tak za péči odměnila vůní, harmonickou plnou chutí a jiskrou.

Svatý Martin

Na druhý den ráno byla plánována velká sláva, protože bylo 11.11. - tedy Martina - a byl čas otevřít Svatomartinské. Velkopavlovičtí to pojali ve velkém stylu. Uspořádali den otevřených sklepů. Pár minut před jedenáctou se na náměstí sjely traktory snad ze všech vinařství, co v Pavlovicích jsou.

Čekalo na mne další překvapení - několik vinařů přijelo v Lamborghini - fakt nekecám - v Lamborghini. Zde je důkaz.

Značka je původní, ale je jasné, že se nejedná o žádný supersport, nýbrž o neocenitelného pomocníka do úzkých uliček vinohradu, který poskytuje 6 nezávislých hydraulických okruhů, aby se dal navěsit množstvím příslušenství, které je pro danou práci zrovna potřeba.

pozn. krom Lamborghini i Porsche začínal původně s výrobou traktorů, než začal vyrábět automobily.

Ohledně tohoto traktoru jsem zaslechl i vinařský vtip:

"Jedu takhle z vinohradu ve svým Lamborghini a míjím špicovů babu, ale ani se neohlédla - nejspíš ňáká fiflena ..."

Úderem 11 hodiny a 11 minuty nasáli vinaři do koštýřů - co si přivezli ve svých traktorech - Svatomartinské, a rozlévali všem přítomným. A pak už to jen cinkalo. O plnost žaludků se starala i místní lokomotiva plná "lokožeber".

Po přípitku se přítomní rozešli a chodili od vinařství k vinařství, aby okoštovali vzorky z jejich nabídky. Musím říci, že to, co jsme večer před tím popíjeli, bylo - alespoň Buchtů - i v nabídce hostům. Tedy krom toho panenského, které se vypije v rodinném kruhu a není na prodej. Musel jsem se usmívat pod vousy, jak někteří koštéři se nemohli rozhodnout zda to či ono a jestli je dost suché (a dobře se z něj "přáší"), nebo je polosuché. Naštěstí chuťě máme každý jiné a tak si zájemci vybrali vždy to, které vínečko je oslovilo nejvíce.

No a to už pro mne nastal čas "valit", abych si také mohl připít. Čekal mne přesun autem do sousedních Mutěnic, kde jsem měl ubytování. Cestou jsem nespěchal a kochal se sluncem zalitými vinohrady. U jednoho jsem zastavil, abych si udělal pár fotek. Sluníčko pěkně hřálo do zad. Na některých hlavách byly tzv. Martiňáky. 

Jsou to maličkaté hrozénky, které vyrostou po sklizni. Je to třeba jen pár maličkých kuliček, které postupně a dlouho nabírají na síle a chuti. A právě na sv.Martina je čas k jejich ochutnání. Některé by ještě chtěly nějaký čas, ale po chvíli člověk dostane do oka, která barva bobule je ta pravá, a to je pak až medová chuť.

Jak tak fotím a občas uzobnu, vidím, že se z dálky blíží někdo na koni. Je hezky, tak si vyjel - říkám si. Když však jezdec přijel blíž, tak jsem málem upad a v duchu si říkal, co že to ti kujóni na těch vinohradech pěstují, že z toho vidím rytíře na černém koni? Přilbice s červeným chocholem, plášť, no pravý Templář.

Pak mi docvaklo, že jsem poblíž Čejkovic, kde jsou Templářské sklepy. Pozdravili jsme se s panem rytířem, na chvilku mi byl ochoten - i s kobylkou - zapózovat s vinohradem a pak odkráčel dál, protože měl ještě nějakou práci ve Velkých Bílovicích.

Mutěnice jsou pověstné spletitou sítí uzoulinkých cestiček mezi jednotlivými sklípky. Člověk se musí i několikrát vracet, než se trefí, ale nakonec každý dojde kam potřebuje.

Čas mezi přáteli rychle ubíhá a přijde okamžik, kdy se musí "valit dom". Však to není na dlouho. Zase se tam rád podívám, třeba érem do Velkých Pavlovic.